Zákaznická podpora:+420 775 554 044
    Ceny v:
    Domů / Články / O Vodě

    O Vodě

    Výpis článků

    Změřili vám vodu a řekli, že je nepitná?
    O vodě Podle stanoviska SZÚ

    Reverzní osmóza: nekalý marketing a proč není vhodná na pití

    Reverzní osmóza odebere z vody téměř všechny minerály. Podle Státního zdravotního ústavu taková voda není vhodná k trvalému pití.

    Vodivost vody v µS/cm
     
     
     
     
    příklad: 500
    ≈ 0–1osmotická voda — skoro bez minerálů běžná pitná vodaminerály, které ve vodě být mají 1 250mezní hodnota pro pitnou vodu
    Vycházíme z oficiálních stanovisek Státního zdravotního ústavu Hlavně ze Stanoviska Národního referenčního centra pro pitnou vodu k zařízením na úpravu pitné vody na bázi reverzní osmózy, destilace a kondenzace vzdušné vlhkosti — SZÚ, 8. 1. 2020, MUDr. František Kožíšek, CSc., 8 stran.

    Co osmóza s vodou udělá

    95–98 % všech rozpuštěných látek odstraní osmotická membrána z vody o běžné mineralizaci.
    Voda se blíží čisté sloučenině H₂O a „stává se tím nepitnou“. Hodí se k technickým účelům, ne k trvalé konzumaci člověkem.
    Stanovisko NRC pro pitnou vodu, SZÚ, 8. 1. 2020
    Zdraví · stanovisko, str. 2
    • Může vést k nedostatku a poruchám metabolismu vápníku, hořčíku a sodíku.
    • SZÚ má zkušenost desítek osob: u zdravých lidí středního a mladšího věku se po několika týdnech až měsících objevily křeče končetin, abnormální únava a srdečně-cévní poruchy.
    • Pravidelné pití vody s nízkým obsahem vápníku a hořčíku prokazatelně zvyšuje riziko úmrtnosti na kardiovaskulární choroby, až o 25 % (tři nezávislé metaanalýzy).
    • U školních dětí v Číně, které čtyři roky pily osmotickou vodu, se projevily poruchy kostního metabolismu, opožděný růst a vyšší kazivost zubů.
    • Zvyšuje se i riziko toxického působení těžkých kovů ze stravy.
    Vaření Potraviny vařené v demineralizované vodě ztrácejí minerály — až 70 %. Osmotická voda proto není vhodná ani na vaření.
    Remineralizační patrona U malých zařízení prakticky neúčinná: hořčíku uvolní běžně pod 1 mg/l (max. 2–3 mg/l), vápníku obvykle do 5 mg/l. A chybí i sírany, sodík či draslík, které působí ochranně společně a dávají vodě chuť.
    Bakterie Osmóza nemá mechanismus proti pomnožování bakterií. Tlaková nádoba bývá až za UV lampou, a tak je osmotická voda často mikrobiálně oživenější než voda vstupní.
    Trik s obtokem (by-pass)

    Aby přístroj „zachoval minerály“, pouští se část vody kolem membrány a na konci se smíchá. Aby u běžné české vody neklesl vápník a hořčík o víc než 10 %, muselo by obtokem téct nejméně 90 % vody.

    90 % vody teče obtokem kolem membrány
    10 %projde membránou

    Ze zařízení tak vytéká prakticky stejná voda, jaká do něj vstupuje — podle SZÚ „taková úprava potom postrádá jakéhokoli smyslu“.

    Demineralizovaná voda je vůči materiálům mimořádně agresivní. „Občas se proto stává, že v osmotické vodě je více kovů a ftalátů než ve vodě před úpravou.“
    Stanovisko NRC pro pitnou vodu, SZÚ, 8. 1. 2020

    Co na to předpisy

    Doporučený obsah vápníku40–80 mg/lvyhláška č. 252/2004 Sb.
    Doporučený obsah hořčíku20–30 mg/lvyhláška č. 252/2004 Sb.
    Doporučený souhrn vápník + hořčík2–3,5 mmol/lvyhláška č. 252/2004 Sb., příloha 1 část B
    Mezní hodnota vodivosti pitné vody125 mS/m= 1 250 µS/cm · vyhláška č. 252/2004 Sb.
    Po úpravě musí zůstat nejméněCa 30 mg/l · Mg 10 mg/lvyhláška č. 252/2004 Sb., § 3 odst. 1
    …a rozpuštěné látky nad150 mg/lvyhláška č. 409/2005 Sb., § 14 odst. 2

    SZÚ to shrnuje tak, že zařízení na doúpravu pitné vody nemá snížit obsah vápníku a hořčíku o více než 10 %. Technologie snižující tvrdost se podle vyhlášky č. 409/2005 Sb. smí použít jen tam, kde je vápníku a hořčíku „výrazně“ víc, než je horní hranice doporučeného rozmezí — NRC to vykládá jako vápník nad 80 mg/l a hořčík nad 30 mg/l.

    „U surových nebo pitných vod, u kterých je při úpravě uměle snižován obsah vápníku nebo hořčíku, nesmí být po úpravě obsah hořčíku nižší než 10 mg/l a obsah vápníku nižší než 30 mg/l.“
    Vyhláška č. 252/2004 Sb., § 3 odst. 1

    A jak je na tom česká voda

    víc než polovinavod z veřejných vodovodů má vápníku a hořčíku méně, než je doporučeno. Tam by se osmóza neměla používat vůbec.
    necelá čtvrtinaje na úrovni doporučených hodnot. Tam jde tolerovat snížení nejvýš o 10 %.
    méně než 1 %má mineralizaci 1 000 mg/l a více 

    Stanovisko NRC pro pitnou vodu, SZÚ, 8. 1. 2020, str. 4

    „Více než 90 % vod v ČR není třeba ze zdravotního hlediska změkčovat nebo snižovat jejich obsah minerálních látek.“
    SZÚ, materiál Vodní filtry, 2020

    Pošlete nám rozbor na obchod@dionela.cz a zpracujeme vám nezávaznou nabídku na míru.

    Poslat rozbor →

    Kdy osmóza smysl má

    Technické účely Kde se voda nepije ani se v ní nevaří. SZÚ: „Z hygienického hlediska nelze mít námitky proti použití reverzní osmózy k úpravě vody pro technické účely.“
    Vysoká mineralizace Nad 1 000 mg/l, tedy u méně než 1 % vod v ČR. I tam jen část vody, smíchat v poměru podle rozboru a výstup průběžně kontrolovat.
    Náš postoj Osmózu doporučujeme na technické účely, nebo jako úplně poslední možnost, když to jinak nejde. Většinou to ale jinak jde.
    Odpadní voda

    Osmóza neupraví všechnu vodu, kterou do ní pustíte — část odtéká do odpadu. U certifikované domácí sestavy se zásobníkem vychází podle jejího certifikačního listu asi 4,6 litru odpadní vody na litr upravené; u sestav s čerpadlem to bývá lepší. V zimě, kdy je voda ve vodovodu studenější, osmóza vyrábí pomaleji a odpadu je poměrně víc.

    Není to tedy ani ekologické, ani provozně výhodné.

    Co dělat místo toho

    Když voda nevyhovuje vzhledem, chutí či pachem, nabízí se zařízení „obvykle na bázi kombinace mikrofiltru a aktivního uhlí, popř. speciálního iontoměniče k odstranění dusičnanů“, která „nezasahují do vody tak ‚drasticky‘ jako zde popisovaná zařízení a nesnižují obsah důležitých esenciálních prvků“.
    Stanovisko NRC pro pitnou vodu, SZÚ, 8. 1. 2020, str. 6

     

    Minerály zůstávají

    Naše průtokové filtry na pití vodu nedemineralizují — vápník, hořčík a další minerály v ní zůstávají. Máme to podložené zátěžovými testy z akreditované laboratoře.

    FAM1, FDN2, FAS4 ani jejich kombinace minerální složení vody neovlivňují.

    Jak akreditovaná laboratoř vyhodnotila naše filtry — včetně vápníku a hořčíku →
    Jediná výjimka

    Jediná výjimka je jsou naše filtry typu FTK3, filtry na tvrdost vody. Ty do minerálního složení zasahují záměrně — ale odstraňují  jen takzvanou přechodnou tvrdost, tedy tu část vápníku a hořčíku, která se z vody usazuje jako vodní kámen. Ne všechen vápník a hořčík, a už vůbec ne všechny rozpuštěné látky — v tom je proti reverzní osmóze podstatný rozdíl.

    Přechodná tvrdost: hydrogenuhličitany (samy neškodné, bez normy) se s vápníkem a hořčíkem slučují na uhličitany, které se při zahřátí vysráží jako vodní kámen. Zbytek tvrdosti se takhle neusazuje a ve vodě zůstává.

    FTK3 není filtr na každodenní pití

    Vodní kámen tvoří usazený vápník a hořčík — minerály, které jsou pro tělo prospěšné. Známý je slogan „Čím tvrdší voda, tím měkčí aorta.“ Snižovat tvrdost proto obecně vhodné není: filtr sice neudělá demineralizovanou vodu (sodík a další minerály ve vodě zůstanou), ale vápník a hořčík sníží — a to ze zdravotního hlediska žádoucí není, u dětí už vůbec ne. Filtr na snížení tvrdosti volte pouze při extrémně vysoké tvrdosti (nad 3,5–4 mmol/l) nebo když vám snížení vápníku a hořčíku doporučí lékař.

    I když FTK3 odebírá jen část, vápník a hořčík se sníží — a voda je pořád přirozený a dobře vstřebatelný zdroj minerálů. Proto toho nejsme fanoušky. Naše hranice 3,5–4 mmol/l přitom odpovídá předpisu: doporučené rozmezí je podle vyhlášky č. 252/2004 Sb. 2–3,5 mmol/l.

    Jaké řešení podle účelu

    Běžné pití a vaření Konvice nebo průtokové filtry typu FDN2 a FAM1 —  na dusičnany, chlor, hormony, pesticidy, věčné chemikálie, těžké kovy, mikroplasty a další. Průtokové filtry Dionela →
    Ochrana spotřebičů Konvice, kávovar: DIONA MAX FTK3 — a jen na tu vodu, která jde do spotřebičů. Káva a čaj jsou pouze část pitného režimu, proto užití změkčené vody nijak nevadí. Ne však na každodenní pití.
    Nevíte, co ve vodě máte Nezačínejte náhodnou koupí nabídnutého zařízení. Zjistěte kvalitu své vody (vodárny základní rozbory zveřejňují) a teprve pak vybírejte. Vyberte filtr podle toho, co máte ve vodě →

    Garance vrácení peněz platí na všechny naše filtry.

    Případ, kvůli kterému tento článek vznikl

    Zákazníkovi při předvádění změřili vodivost vody za naším filtrem a za reverzní osmózou. Za naší Dionelou vyšla vyšší konduktivita — a bylo mu vysvětleno, že jeho voda je špatná a nepitná. A my se rozhodli již problematiku neignorovat.

    Interpretace výsledků je však obrácená. Vodivost způsobují právě rozpuštěné minerály, které ve vodě být mají. Níže to vysvětlujeme krok za krokem podle oficiálního stanoviska Státního zdravotního ústavu, kde se nekalé praktiky některých prodejců reverzních osmóz sami věnují.

    Dva triky, které popisuje Státní zdravotní ústav

    Příloha stanoviska SZÚ se jmenuje Klamavé způsoby přesvědčování potenciálních zákazníků ke koupi reverzní osmózy.

    Trik 1

    Elektrolýza vody

    Do vodovodní a „filtrované či obyčejné“ vody se ponoří elektrody. Po pár minutách vodovodní voda zhnědne a vytvoří sraženinu, filtrovaná jen slabě zežloutne.

    Vysvětlení SZÚ: rozpouštění elektrod. Uvolněné kovy (hlavně železo, hliník a mangan) vodu zbarví. Osmotická voda je bez minerálů, a proto málo vodivá — elektrody se v ní rozpouštějí méně. Zhnědne tedy každá přírodní voda, i ta nejkvalitnější kojenecká.

    Nárůst kovů ve vodovodní vodě po elektrolýze — rozbor akreditované laboratoře (prováděn SZÚ)
    hliník> 1 200× nikl850× železo600× chrom160× mangan140× olovotéměř 90× arsentéměř 60×
    Limity pro pitnou vodu tím byly překročeny u hliníku 160×, železa 100×, manganu 35× a niklu 8,5×.
    „Dealer tedy záměrně kontaminuje zákazníkovi vodu, aby mu poté mohl názorně ‚ukazovat‘, že ji má nevyhovující.“
    Stanovisko NRC pro pitnou vodu, SZÚ, 8. 1. 2020, příloha
    Trik 2Použit u našeho zákazníka

    Měření vodivosti konduktometrem nebo „TDS-metrem“

    Prodejce na místě změří vodivost vody z kohoutku či z filtru, pak vody z osmózy, a ukazuje, jak je voda „kontaminovaná“ jehož za filtrem je vyšší konduktivita a jak ji osmóza „vyčistí“ jen na minimální hodnotu.

    Ve skutečnosti osmóza odebrala minerály — proto číslo kleslo. Látky, kterých se lidé bojí nejvíc, by se na displeji neukázaly ani tak, ani tak (viz Vysvětlení měření níže).

    Správný směšovací poměr u osmózy lze nastavit jen na základě rozboru vody, „v žádném případě ne na základě měření konduktivity či vodivosti“, což „některé firmy přesto používají“.
    Stanovisko NRC pro pitnou vodu, SZÚ, 8. 1. 2020
    Když někdo měří „na místě“ a z jednoho čísla vyvozuje, že je voda závadná, je to důvod k nedůvěře, ne k podpisu. Rozhodnout to umí jen rozbor z akreditované laboratoře.

    Vysvětlení měření vodivosti

    Přístroj, kterým se měří „na místě“ (konduktometr nebo takzvaný TDS-metr), ukazuje vodivost. Ta je podle SZÚ dána součtem všech rozpuštěných minerálních látek ve vodě — vápníku, hořčíku, sodíku atd. U neznečištěné vody jsou přírodního původu a ve vodě být musí, aby byla vůbec pitná a chutná. Sama o sobě vodivost nevypovídá nic o tom, jestli je voda znečištěná.

    Mezní hodnota vodivosti pitné vody je 125 mS/m, tedy 1 250 µS/cm. Například naměřených 500 µS/cm je 50 mS/m — zhruba 40 % mezní hodnoty, normální pitná voda, ne „nepitná“.

    Ani překročení mezní hodnoty samo neznamená, že voda není k pití; to rozhodne až podrobný rozbor. Z vodivosti se dá spolehlivě vyčíst jediná věc: je-li extrémně nízká — typicky u osmotické vody — je taková voda kvůli chybějícím prospěšným látkám k pravidelné konzumaci nevhodná. Například čistá voda (H2O) bez žádných příměsí, tedy bez minerálů atd. má přirozeně velmi nízkou vodivost.

    Na vodivosti se prakticky neprojeví
    olovo a jiné těžké kovyhormony a  antibiotikapesticidy sloučeniny chloru ani věčné chemikálie a další
    …ani kdyby mnohonásobně překračovaly limity. I u vody s dusičnany je jejich podíl na vodivosti menšinový.
    Usuzovat z vodivosti na znečištění je „výrazem buď naprosté neznalosti problematiky vody, nebo opět záměrným klamáním zákazníka“.
    Stanovisko NRC pro pitnou vodu, SZÚ, 8. 1. 2020

    Na co si ještě dát pozor

    Víme, že pro laika je náročné se orientovat v nabídkách firem a to i kvůli silnému marketingu. Jelikož například právě u filtrace vody se jedná v lepším případě o vyhozené peníze, stejně tak může jít i o Vaše zdraví. Doporučujeme tedy dohledávat si informace od ověřených zdrojů a pokud si opravdu nejste jisti, stanovení hodnot pro pitnou vodu v akreditované laboratoři není nijak výrazně drahé. Naše firma garantuje vrácení peněz v případě laboratorně prokázané neúčinností filtru, Ještě jsme se s tím, ale nesetkali. Necháváme je totiž také pravidelně testovat viz, zátěžové testy

    Nekalé praktiky se neomezují jen na osmózu. 

    • Některé sprchové filtry na trhu slibují odstranění tvrdosti. Ikdyž obsahují stejné filtrační hmoty, jaké používáme my. Někteří zákazníci pozorují zlepšení, plošně si to, ale tvrdit netroufneme. 
    • Filtrační konvice, které slibují zachycení mikroplastů. Mikroplasty zachytí aktivní uhlí (pokud jsou chemicky znečištěné) nebo filtrace s jemným sítkem až kolem 0,01 mikronu (ultrafiltrace). Zaznamenali jsme ale konvice, které to slibují na základě porozity filtru 50 mikronů — tedy pětitisíckrát hrubší síto.

    Kam pokračovat

    Chcete poradit s výběrem filtru na míru? Jsme tu pro Vás, kontaktujte nás.

    Pošlete nám rozbor na obchod@dionela.cz a zpracujeme vám nezávaznou nabídku na míru.

    Kontaktovat →
    Olovo, měď či nikl v pitné vodě: co s tím
    Rozcestník Těžké kovy z rozvodů

    Olovo, měď a nikl v pitné vodě: co s tím

    Těžké kovy se do vody nejčastěji nedostávají ze zdroje, ale z potrubí. Olovo ze starých olověných rozvodů, měď z měděných trubek, nikl z armatur a baterií. V tomto článku najdete nejen, jak zjistíte, kolik jich máte, co můžete udělat hned a jaký filtr dává smysl.

    Filtr Dionela FAM1 na kuchyňské lince

    Odkud se kovy do vody dostávají

    Olovo · Pb Staré olověné přípojky a rozvody Ve starší zástavbě; uvolňuje se hlavně, když voda v trubkách stojí.
    Měď · Cu Měděné potrubí Nejvíc u nové instalace a u měkké nebo kyselejší vody.
    Nikl · Ni Armatury a baterie Pochromované a poniklované díly, typicky první voda po odstátí. Může pocházet i z hnojiv.

    Zdrojem bývá potrubí, ne voda ve vodojemu. Olověné přípojky a rozvody se používaly ve starší zástavbě a olovo se z nich uvolňuje hlavně tehdy, když voda v trubkách delší dobu stojí. Měď se uvolňuje z měděného potrubí, nejvíc u nové instalace a u měkké nebo kyselejší vody. Nikl pochází z armatur, baterií a pochromovaných dílů a bývá především v první vodě po odstátí; zvýšené hodnoty niklu mohou pocházet i z hnojiv, tedy ze zemědělsky zatíženého okolí zdroje. Proto se zvýšené hodnoty najdou až u kohoutku, i když je voda v síti v pořádku. Výjimečně jsou kovy přímo ve zdroji; takový případ vodárna hlásí a řeší plošně.

    Kolik je ještě v pořádku

    Olovo10 µg/lod ledna 2036: 5 µg/l
    Nikl20 µg/l
    Měď1 000 µg/ltedy 1 mg/l

    Vyhláška č. 252/2004 Sb. stanoví nejvyšší mezní hodnoty: olovo 10 µg/l, nikl 20 µg/l a měď 1 000 µg/l, tedy 1 mg/l. Jsou to hodnoty pro vodu u kohoutku, ne jen pro to, co pouští vodárna do sítě. U olova se navíc chystá zpřísnění: evropská směrnice snižuje jeho limit na 5 µg/l, uplatní se od ledna 2036.

    Jak zjistíte, kolik jich máte

    Voda z řadu

    Rozbory zveřejňuje vodárna, obvykle na webu v sekci „Kvalita vody“. Kromě zdroje často měří i na odběrných místech v síti — typicky ve školách, školkách nebo firmách — takže pro některé oblasti najdete výsledky až na úroveň ulice. Ani ty ale neukážou, co k vodě přidají vaše vlastní trubky a baterie.

    Vlastní rozvody nebo studna

    Nechte si udělat rozbor v akreditované laboratoři ve svém okolí.

    Máte rozbor

    Pošlete ho na obchod@dionela.cz — podle něj vám zpracujeme nezávaznou nabídku na míru.

    Pošlete nám rozbor na obchod@dionela.cz a zpracujeme vám nezávaznou nabídku na míru.

    Poslat rozbor →

    Co udělat hned, než si pořídíte filtr

    1. 1Než vodu poprvé za den odeberete, nechte ji chvíli odtéct — voda, která stála v trubkách, mívá kovů víc.
    2. 2Na pití a vaření nepoužívejte teplou vodu z kohoutku; kovy se z potrubí uvolňují ochotněji do teplé.
    3. 3Máte-li doma miminko nebo budoucí maminku, doporučujeme pro ně balenou kojeneckou vodu, dokud rozbor vody za filtrem nepotvrdí, že jsou všechny hodnoty v pořádku.

    Jaký filtr zvolit

    Na olovo, měď, nikl a další těžké kovy stačí náš základní typ filtru — Dionela FAM1.

    Dionela FAM1 pod kuchyňskou linku
    První volbaVoda z řadu

    Dionela FAM1 pod nebo na linku

    Nejvíc aktivního uhlí z naší nabídky a k tomu speciální hmota (GEH), která snižuje arzen a další těžké kovy i při nižším pH vody. Mezi látkami, které odstraní, jsou i kovy z rozvodů. Odstraní i chlor, hormony, pesticidy, zbytky farmak, věčné chemikálie a další.

    Kapacita
    38 000 l celkem, na těžké kovy 5 000 l
    Regenerace
    po 1 roce
    Průtok
    1,5 l/min
    Dionela F2-1DUO
    Kovy i dusičnany

    Dionela F2-1DUO

    Spojuje účinky FDN2 a FAM1: dusičnany a dusitany a k tomu všechny kontaminanty jako FAM1 — arzen a další těžké kovy, chlor, hormony, pesticidy, zbytky farmak, věčné chemikálie a další.

    Regenerace
    po 1 roce, nebo když za filtrem stoupnou dusičnany
    Průtok
    1,3 l/min
    Dionela F4-1DUO
    Studna · arzen, kovy, pesticidy

    Dionela F4-1DUO

    Spojuje účinnost FAS4 a FAM1 — odstraňuje arzen, antimon a další těžké kovy a k tomu vše, co umí FAM1.

    Regenerace
    po 1 roce
    Průtok
    1,5 l/min
    Zkušenosti zákazníků

    Doloženo rozborem před a po filtraci

    Řada zákazníků si pořídila Dionelu FAM1 kvůli vysokým hodnotám olova, mědi nebo niklu ve své vodě. Někteří nám poskytli rozbory před a po filtraci — je z nich vidět, jak filtr pracuje.

    Reference s rozborem – Trutnov →
    Bez rizika

    Garance vrácení peněz

    Pokud se zjistí, že je kontaminant ve vodě ve formě, kterou filtr nedokáže zachytit, vrátíme vám peníze.

    Kam pokračovat

    Chcete poradit s výběrem filtru na míru? Jsme tu pro Vás, kontaktujte nás.

    Pošlete nám rozbor na obchod@dionela.cz a zpracujeme vám nezávaznou nabídku na míru.

    Kontaktovat →
    Proč filtrovat vodu?

    Přemýšlíte, zda si pořídit filtr na vodu? Podívejte se na následující shrnutí a udělejte něco pro své zdraví!

    Chuť

    • Filtrovaná voda lépe chutná - díky kvalitnímu aktivnímu uhlí, vyráběnému z kokosových skořápek, které na sebe váže širokou škálu škodlivin včetně chloru a nachlorovaných organických látek způsobujících nepříjemnou chuť.
    • Vodu pijete denně a připravujete z ní pokrmy - je mylné domnívat se, že převařením zbavíte vodu kontaminantů. Ty se odpařením vody jen zahustí, zlikvidujete pouze bakterie.
    • Pitnou a chutnou vodu budete mít vždy k dispozici - filtrovat můžete nezávisle na používání neupravené vody na mytí např. ovoce, popř. nádobí.

    Zdraví

    • Nezatěžujete tělo bakteriemi a zdraví škodlivými látkami jako jsou např. chlor, nachlorované organické látky, dusičnany, dusitany, arzen, těžké kovy, saponáty, pesticidy, hormony nebo antibiotika (zátěžové testy filtrů).
    • Doplníte potřebné minerály - kvalitní vodní filtry propouštějí minerály: vápník, hořčík, draslík pro zdravé srdce a cévy, zinek pro imunitu (viz práce MUDr. F. Kožíška ze Státního zdravotního ústavu).
    • Zásaditou vodu, mineralizaci a antioxidanty získáte používáním ionizátorů.

    Životnost spotřebičů

    • Prodloužíte životnost vašich spotřebičů jako je pračka, myčka, bojler - speciálními zařízeními lze zabránit usazování vodního kamene a mechanických nečistot (mechanické filtry, PZ, BZ, magnety).

    Úspora a ekologie

    • Podpoříte ochranu životního prostředí - víte, kolik nashromáždíte PET lahví za rok? Čtyřčlenná rodina při spotřebě 2,5 l / osobu a den na pití i vaření „vyrobí“ za rok cca 2433 prázdných PETek!
    • Neztrácíte čas, energii a peníze nakupováním balených vod.
    Jak vybrat správný vodní filtr

    Co lze dělat v prevenci? Omezit příjem karcinogenních látek. Těchto látek je celá řada; omezme se tedy na ty, které souvisí s karcinomem GIT včetně tlustého střeva a konečníku:

    1. Trihalometany, před. chloroform, produkt chlorace pitné vody, lze spolehlivě odstranit z pitné vody aktivním uhlím; toto medium odstraňuje z pitné vody nejen THM, ale i řadu dalších karcinogenních kontaminantů (blíže viz záložku Výrobky, Dionela FAM 1.)

    2. Dusičnany a dusitany:

    Dusičnany a dusitany jsou z pitné vody snadno odstranitelné iontoměniči. Protože však tato technologie není příliš levná, bylo by neefektivní zbavovat dusičnanů a dusitanů všechnu vodu a je nanejvýš logické odstraňovat je pouze z té vody, která se vypije a používá na vaření, tedy až v domácnosti (cca 2% z dodané vody). Blíže viz záložku Výrobky, Dionela FDN 2).

    3. Nadměrná „přechodná“ tvrdost vody.

    V případě nadměrného obsahu vápníku a hořčíku spolu s kyselými uhličitanovými ionty jejich koncentraci pro vařené nápoje snižujeme. Nikdy neodstraňujeme celkovou tvrdost (sumu vápníku a hořčíku), ale pouze tu část, která odpovídá obsahu kyselých uhličitanových iontů a sráží se jako vodní kámen. Z vody „dosti tvrdé“ je získána voda „středně tvrdá“ a tvrdost stálá – a s ní i biogenní hodnota vody – zůstává zachována. Další informace viz záložku Výrobky, Dionela FTK 3).

    4. Nadlimitní koncentrace těžkých kovů.

    Aktivní uhlí (např. Dionela FAM1) odstraňuje těžké kovy z vody pouze za určitých podmínek - vyšším pH a vyšší CHSK. Za těchto podmínek tvoří těžké kovy komplexy a jsou na aktivním uhlí adsorbovány. Tyto podmínky nastávají bohužel omezeně. Sorbent, použitý v Dionele FAS 4, odstraňuje z vody s velkou kapacitou arzen, antimon, hliník, selen, vanad, molybden, měď, olovo a fosfát. Účinnost roste s klesajícím pH a s klesající koncentrací železa a manganu. Blíže viz záložku Výrobky, Dionela FAS 4).

    Nejrozšířenější omyly spotřebitelů
    • Stát se stará o kvalitu vodovodní vody. Tak zní nejrozšířenější omyl spotřebitelů. Toto tvrzení ztratilo i své zcela formální opodstatnění již v roce 1993. Tehdy došlo k odstátnění původních osmi krajských podniků vodovodů a kanalizací. Vzniklo 3.000 privátních vlastníků vodovodů a pouze významných provozovatelů je dnes 111. Tento "velký třesk" po sobě zanechal škody i v péči o kvalitu pitné vody. Pověra o péči státu však houževnatě přetrvává z dob minulých, kdy se stát staral nejen o kvalitu pitné vody, ale i o daně, bydlení a světový názor českého občana. Dnes i o ten názor aby se občan staral sám.
    • Převařením zbavíte pitnou vodu pouze bakterií, nikoliv ostatního znečištění. Je tedy nezbytné pro vaření používat stejně kvalitní pitnou vodu jako pro pití. Voda pro pití a vaření, t.j. ta voda, která projde Vaším hrdlem se nazývá "voda přímé spotřeby".
    • Chlorový zápach není znakem kvalitní pitné vody. Chlor z vody neprchá, ale spotřebovává se na oxidaci jiných složek vody a samovolně se rozpadá, atd... Trpká chuť ve vodě, kterou často přisuzujeme chloru je ve skutečnosti způsobena chlorovanými organickými látkami s karcinogenními účinky (převážně chloroform).

    Přesvědčení či tušení o nedokonalé kvalitě pitné vody z veřejných vodárenských sítí a ze studní přivádí stále více spotřebitelů k přechodu na požívání pitné vody, upravené v domácnostech vodními filtry nebo na balenou vodu.

    Rady k zapamatování:

    • rada první: Přechod na filtrovanou nebo na balenou vodu má smysl pouze tehdy, jestliže takto bude pořizována všechna (alespoň skoro všechna) voda, ze které připravujete nápoje a jídlo.
    • rada druhá: Naučte se rozlišovat dobré vodní filtry a dobré balené vody od špatných.
    • rada třetí: Soustavné nahrazování pitné vody minerálkami nebo naopak vodou, upravovanou tzv. reversní osmózou či vodou destilovanou, povede k poruchám Vašeho zdraví. V prvém případě pro nadměrný příjem minerálních solí, v druhém případě pro jejich naprostou absenci.
    Jakost vody z veřejných vodovodů v ČR a kvalita vody ze studní

    akost vody z veřejných vodovodů v ČR

    Poslední celoplošný průzkum kvality pitné vody na všech vodárenských zdrojích (nikoliv sítích) ČR byl proveden v r. 1991. V následujících letech bylo celoplošné sledování kvality vody nahrazeno tzv. monitoringem jakosti pitné vody. Ten je prováděn Státním zdravotním ústavem v Praze. Vychází z několika set tisíc analýz pitných vod, které jsou k dispozici asi padesáti procentům všech obyvatel zásobovaných vodárenskými společnostmi.

    Podle ročenky Vodovody a kanalizace ČR 2010 se na vyrobené vodě podílejí podzemní zdroje celkově 49,7 % a povrchové zdroje 50,3 %.

    Celkem 7,8 milionů obyvatel (80 %) bylo zásobováno pitnou vodou z distribučních sítí, v nichž v roce 2011 nebylo nalezeno překročení limitu žádného z ukazatelů limitovaných nejvyšší meznou hodnotou (NMH). Proti tomu v 61 převážně nejmenších vodovodech zásobujících dohromady 45 880 obyvatel (0,47 %) bylo nejméně u jednoho ukazatele nalezeno překročení NMH uvedené ve vyhlášce č. 252/2004 Sb. ve všech provedených stanoveních. Z toho 65 vodovodů zásobujících 17 332 obyvatel má pro daný ukazatel v Informačním systému pro pitnou vodu (IS PiVo) evidovanou platnou dočasnou výjimku.

    Podrobné údaje o tomto monitoringu naleznete na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu.

    Kvalita vody ze studní

    Kvalita vody z vodovoduNení centrálně sledována, pouze odhadována. V roce 1994 byl proveden průzkum na 125 studnách okresu Plzeň-jih. Při srovnání výsledků analýz s celým rozsahem ČSN 757111 nevyhovovala normě ani jedna studna. Nejčastějším výsledkem bylo, že norma je překračována ve 3-7 ukazatelích v jedné studni. S využitím řady dalších lokálních sledování dospěl Státní zdravotní ústav Praha (1999) k tomuto kvalifikovanému odhadu: Zdravotně rizikových je asi 70% studní. Tento odhad se týká cca 800 tisíc studní veřejných, neveřejných i soukromých, kterými je na území ČR zásobováno cca 1,44 miliónu spotřebitelů. V současnosti navíc vzniká mnoho vrtaných studní, ve kterých je zvýšená pravděpodobnost výskytu těžkých kovů, především arzenu. Koncentrace těžkých kovů přitom nebývá při běžném zkráceném rozboru, požadovaném pro kolaudaci, stanovována!

    Těžké kovy
    Těžké kovy se do pitné vody dostávají vyluhováním z hornin, ale i z odpadů těžby a úpraven rud, odpadů z energetiky a z metalurgického průmyslu.

    Např. podíl arzenu v jednotlivých horninách se značně liší: v břidlicích se jeho koncentrace pohybuje kolem 10mg/kg, v žulách kolem 2mg/kg, v pískovcích a vápencích kolem 1mg/kg. V případě vrtů a studen je tedy koncentrace arzenu v pitné vodě dána druhem horniny, ze které se voda čerpá. V ČR se vyšší obsahy arzenu vyskytují především ve Středočeském plutonu (oblast od Říčan ke Klatovům, na západ zasahující až Plzeňsko) a rudná naleziště, např. na Šumavě, v Orlických horách, v Jeseníku, v Krušných horách, ale i v okolí Brna. Arzen často provází výskyt radonu.

    O rozsahu zamoření našich půd arzenem si můžeme udělat obrázek z podkladů, které zveřejnilo Ministerstvo zemědělství v roce 1995: obsahy arzenu v půdě dosahují až 1 000 mg/kg. Pozor, tyto hodnoty arzenu v půdě jsou v jednotkách miligramů na kg. U vody ale požadujeme o 3 řády nižší koncentraci - mikrogramy na litr!

    V souladu s tím, že byla prokázána nesporná karcinogenita a toxicita arzenu, rozhodla se Světová zdravotnická organizace a s ní i naše orgány ochrany veřejného zdraví od 1. 1. 2001 snížit maximální přípustné množství arzenu v pitné vodě z 50 na 10 µg/litr.

    Poté, co se odborníci seznámili s novými poznatky o genotoxicitě arzenu, doporučují, aby jeho obsah v pitné vodě nepřekračoval jeden mikrogram na litr. Přičemž za cílovou hranici EPA vyhlásila "nulový" obsah arzenu v pitné vodě.

    Dusičnany ve vodě a potravinách – zdravotní rizika
    Přirozené podmínky výskytu dusičnanů ve vodách (cca 2 mg/l) byly postupně narušovány růstem lidských sídlištních celků. Nepříznivý stav se však dlouho týkal pouze podzemních vod v koncentrovaných sídlištních celcích. Ještě v roce 1960 bylo konstatováno, že povrchové vody českých zemí, odebírané pro vodárenskou úpravu, obsahují malé množství dusičnanů, které z hlediska zdravotního nepředstavují nebezpečí. V tomtéž roce 1960 byly na vodárenských profilech Vltavy, Jizery a Želivky naměřeny maximální koncentrace dusičnanů kolem 10 mg/l NO3-, v roce 1980 byly zjištěny trojnásobky - max. 29-34 mg/l NO3-. Spotřeba dusíkatých hnojiv v českých zemích v té době vzrostla čtyřnásobně, ze 100 tisíc tun v roce 1960 na 420 tisíc tun v roce 1980 přepočteno na čistý dusík.
     

    dusičnany v pitné voděTo je vysvětlení dusičnanového problému: hlavní příčinou vysokých koncentrací dusičnanů je intenzifikace (chemizace) zemědělství, jmenovitě vysoké dávky dusíkatých hnojiv. Dusíkatými hnojivy (a dalšími zemědělskými chemickými přípravky) je zasažena celá zemědělská krajina.

    Zdravotní nebezpečí dusičnanů (NO3-) vyplývá z možnosti jejich bakteriální redukce v zažívacím traktu člověka na toxické dusitany (NO2-). Dusitany se slučují v žaludku se sekundárními aminy přinášenými potravou na karcinogenní N-nitrosoaminy (graf závislosti mezi jejich obsahem a výskytem rakoviny žaludku zveřejnil Fine, 1982). Statisticky byla prokázána závislost zvýšeného výskytu rakoviny jater, žaludku, tlustého střeva a močového měchýře na obsahu dusičnanů ve vodě. Vitamin C zamezuje nitrosaci dusitanů na karcinogenní nitrosaminy. Pro účinnou blokádu nitrosace pořád děláme málo: zatímco minimální poměr mezi příjmem vitaminu C a dusitanů je udáván 2:1 ve prospěch vitaminu C, činí u nás tento poměr 1,1:1.

    Světová zdravotnická organizace (WHO) udává přijatelný denní příjem dusičnanů pro dospělé (ADI) 300mg.

    Chemická forma jejich výskytu v pitné vodě jsou ionty; jejich biovyužitelnost je tedy velmi vysoká (udává se kolem 90%), navíc v pitné vodě není obsažen vitamin C. Při vaření potravin se koncentrace dusičnanů ve vodě a v potravinách zprůměruje – i potraviny, neobsahující dusičnany je tedy mohou varem ve vodě, která je obsahuje, získat.

    V případě tzv. dusičnanové alimentární methemoglobinaemie (DAM) kojenců dochází k tomu, že dusitany reagují s krevním barvivem hemoglobinem na methemoglobin, který není schopen přenášet kyslík. Za statisticky bezpečnou koncentraci dusičnanů ve vodě z hlediska prevence DAM se považuje 15 mg/l NO3-. Nejvyšší mezná hodnota je 50 mg/l NO3-. Pitná voda však není jediným zdrojem dusičnanů v lidské výživě. Dusičnany se vyskytují i v potravě, zvláště v zelenině. Odstraňovat dusičnany ze zeleniny nelze, ovšem zelenina je pro zdravou lidskou výživu z řady známých důvodů důležitá (vitaminy, stopové prvky, vláknina). Kromě toho vitamin C, v zelenině obsažený, blokuje reakce vedoucí ke vzniku karcinogenních nitrosaminů. Ze stejných důvodů jako v případě biovyužitelnosti vápníku a hořčíku je i biovyužitelnost dusičnanů z vody ještě vyšší než z organických látek, čili např. ze zeleniny.

    Obsah dusičnanů a dusitanů v potravinách:

    • Dusičnany jsou obsaženy především v zelenině, zvlášť rychlené. Příjem dusičnanů v zelenině je doprovázen přítomným vitaminem C, který zamezuje nitrosaci dusitanů (zredukovaných z dusičnanů) na karcinogenní nitrosaminy. Příjem čerstvé zeleniny tedy není z pohledu karcinogenity tak nebezpečný, jak by se mohl jevit. Jinak je to ovšem se zeleninou, která se uvařená skladuje (např. špenát). Varem ztratí vitamin C, skladováním redukuje část dusičnanů na dusitany a nic pak nebrání nitrosaci na karcinogenní nitrosaminy.
    • Obsah dusičnanů a dusitanů v uzeninách: je přísně limitován, nicméně protože se opět jedná většinou o dusitany při absenci vitaminu C, je nutno se jich buďto vystříhat anebo jejich příjem alespoň velmi omezit.

    Doporučení pro skladování a konzumaci potravin:

    • zelenina by se měla konzumovat především čerstvá
    • vařená zelenina by se neměla skladovat
    • uzeniny konzumovat velmi omezeně!

    Obsah dusičnanů a dusitanů v pitné vodě:

    • Jejich výskyt v přírodě, nezasažené civilizací je do 2 mg/l.
    • Liga proti rakovině doporučuje pít vodu s obsahem dusičnanů do 5 mg/l.
    • Pitná voda se u nás podílí na denním přívodu dusičnanů 20 – 140 mg (na rozdíl od např. USA, kde se podílí pouze 0,7 mg).
    • Obsah dusičnanů v pitných vodách veřejného zásobování je omezen Vyhláškou 376/2000 Sb. na 50 mg/l. Toto číslo je „v rámci možného“ – i tak je někde překračováno.
    • Lidé, konzumující pitnou vodu ze studen – a není jich tak málo, jak se zdá, přičteme-li k obyvatelstvu, zásobeného pouze ze studen (13% všech obyvatel), chataře a chalupáře – stále žijí v iluzi nezávadné pramenité studánky. („Však z této studánky pil už můj dědeček, a jaký byl zdravý!“). Neuvědomují si, že chemizace našeho životního prostředí vykonala své a jejich studánka obsahuje ve většině případů koncentraci dusičnanů 100 – 200mg/l. Navíc žijí v iluzi, že převařením se voda chemické kontaminace zbaví! Všeobecně rozšířený názor, že po převaření je voda bezchybná, je přežitek z doby, kdy chemická kontaminace neexistovala a hrozbou byla pouze nákaza mikroorganismy (cholera, tyfus). V současnosti je voda po mikrobiální stránce zajištěna, ale vžitý názor přetrvává.

    Požíváním vody bez dusičnanů snížíte tedy významně jejich celkový příjem!

    Chlór a jeho sloučeniny
    V sedmdesátých letech bylo v USA zjištěno, že v chlorovaných pitných vodách vznikají tzv. trihalometany, tedy chlorované organické látky s karcinogenními a mutagenními účinky.
    chlorovaná vodaD. Moris prokazuje na základě šetření v USA, že 9% rakovin močového měchýře a 18% rakovin tlustého střeva způsobuje konzumace chlorované vody. Stanovení těchto - a dalších - specifických organických látek je velmi náročné a drahé. Proto se o jejich přítomnosti či nepřítomnosti ve Vaší pitné vodě nedovíte z obvyklého tzv. zkráceného rozboru vody, který se běžně na požádání občanů provádí za cca 800 - 1000 Kč. Za cca 15 000 Kč pořídíte kompletní rozbor v celé šíři současného závazného standardu.
    Kontaminace pitných vod

    Voda, kterou používáme pro úpravu na vodu pitnou, je získávána z cca 55% z povrchových zdrojů – ta bývá znečištěna především oplachem z polí dusičnany, pesticidy, rezidui hnojiv a bakteriálně. Zdroje podzemní – 45% - mívají nadměrnou tvrdost a nadlimitní množství těžkých kovů, podle podloží, ze kterých jsou čerpány

    Do všech zdrojů se navíc dostávají chemické látky z průmyslové výroby.V roce 1998 vyrobil světový chemický průmysl 800 miliónů tun chemických látek, přičemž jeho produkce se každých 7-8 let zdvojnásobuje. Potenciální toxicita odpadů z této výroby i toxicita výrobků se často vůbec netestuje. Ve významném množství se vyrábí 80 000 druhů látek.

    Současné standardy pro pitnou vodu na toto závratné množství chemikálií v životním prostředí reagují mj. i tzv. skupinovými stanoveními koncentrace řady škodlivých organických látek v pitné vodě. Příkladem rozsáhlých skupin škodlivin (kontaminantů) jsou dnes všudypřítomné ropné látky (NEL), z nichž některé jsou toxické již v nízkých koncentracích. Podobně tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), pocházející mj. z provozu motorových vozidel i ze splachů asfaltových vozovek, jsou dnes přítomny ve všech vodách prakticky bez vyjímky. Významnou skupinou kontaminantů jsou sloučeniny obsahující organicky vázaný chlor. Ty poškozují lidské zdraví "bezprahově", což znamená, že poškozují zdraví v jakémkoliv, tedy i nepatrném množství.

    Ovládací prvky výpisu

    12 položek celkem
    Nahoru