Hlavní články

Výpis článků

Tvrdost vody
Důležitým ukazatelem kvality pitné vody je tzv. celková tvrdost vody, definovaná jako součet obsahu vápníku a hořčíku ve vodě – v laboratorních rozborech označována jako Ca + Mg.

O biogenní hodnotu vápníku a hořčíku (nezbytných pro vybudování těl organismů a mnoho metabolických pochodů) praví jeden zavedený slogan: "Čím tvrdší voda, tím měkčí aorta" - rozumějte: tím menší pravděpodobnost srdečních a cévních onemocnění.

Někdy se můžete setkat s názorem, že Ca + Mg, je tělem přijímán (tzv. biovyužitelnost) pouze ve formě organických sloučenin jako jsou cheláty, laktáty, citráty apod. Ty jsou obsažené pouze v některých potravinách (mléčné výrobky) nebo v potravních doplňcích. Je pravda, že organická forma má vysokou biovyužitelnost (cca 60 - 80%) a že z anorganických látek (např. skořápek) náš organismus vápník a hořčík přijímat neumí. Ve vodě jsou však tyto prvky obsaženy ve formě disociovaných iontů a proto biovyužitelnost vápníku a hořčíku z vody je ještě vyšší než z organických forem. A protože vody vypije člověk 2 - 3 litry denně, hraje obsah těchto prvků ve vodě významnou roli.

Proto je z hlediska lidského zdraví principiálně nesprávné požívat vodu zbavenou Ca + Mg, t.j. vodu destilovanou či upravenou přístroji na principu reverzní osmózy (slibovaná následná remineralizace je v drtivé většině případů nedostatečná, protože dolomit, který má být zdrojem Ca + Mg, se nestihne během filtrování dostatečně rozpustit). Voda zbavená minerálů je „hladová", odnímá minerály svému okolí, tedy i lidskému tělu, a tím je velmi poškozuje. Vaření v takové vodě odnímá důležité minerály (především vápník a hořčík) vařeným potravinám - ztráty mohou dosahovat až 70 %. Viz také práce MUDr. F. Kožíška https://www.vak.cz/soubory/tvrdost.pdf, https://www.vak.cz/soubory/demivod.pdf

Vyhláška Min. zdravotnictví č. 252/ 2004 Sb., kterou se stanovují požadavky na kvalitu pitné vody, doporučuje obsah vápníku 40 - 80 mg/l a hořčíku 20 - 30 mg/l. Podrobnější informace naleznete na internetových stránkách Státního zdravotního ústavu: www.szu.cz/centrum-hygieny-zivotniho-prostredi/odborna-skupina-hygieny-vody.

Příjem vápníku a hořčíku potravou nestačí. Bylo prokázáno, že ani vápníkem a hořčíkem bohatá strava nedokáže kompenzovat absenci vápníku a hořčíku v konzumované pitné vodě. Důvodem je právě jejich rozdílná biovyužitelnost. Pravidelná konzumace vody s nízkým obsahem vápníku a hořčíku vede prokazatelně k zvýšenému riziku úmrtnosti na kardiovaskulární choroby (infarkt myokardu, ischemická choroba srdeční, hypertenze, mozková mrtvice) a k odvápnění kostí, pravděpodobně též k zvýšenému riziku vzniku některých druhů nádorů, náhlého úmrtí, některých těhotenských komplikací a neurodegenerativních onemocnění. Pití demineralizované vody představuje také zvýšené riziko toxického působení těžkých kovů přijímaných např. stravou. Viz výše uvedené studie.

Pokud jsme nuceni konzumovat "měkkou" vodu, je vhodné zvýšit příjem vápníku a hořčíku např. minerální vodou Gemerka, která má ideální poměr Ca a Mg 3:1. Denně jí stačí vypít 200 ml. Lze také zkusit ionizátor,...Pokud je ve vodě snížen pouze hořčík, můžeme jej doplnit chutnou Magnesií.

Tabulka tvrdosti

Tvrdost vody karbonátová neboli uhličitanová či „přechodná“

Pod tímto pojmem se rozumí ten podíl tvrdosti vody (obsahu vápníku a hořčíku), který se z vody – nejlépe při zahřátí – vysráží sloučením s hydrogenkarbonáty (kyselými uhličitany). Při nadměrné „přechodné “tvrdosti vody vzniká tzv. vodní kámen, který znehodnocuje chuť i vzhled vařených nápojů, vzhled dušené zeleniny, ve varných nádobách zanechává šedivé povlaky. Na povrchu kávy se tvoří povlak, ulpívající na stěně šálku a káva nevoní tak jako z měkčí vody, čaj je nevalné chuti a tvoří se v něm sraženina, zakaluje se a brzy tmavne.

V těchto krajních případech je vhodné jejich koncentraci snížit. Nikdy neodstraňujeme celý obsah těchto prvků, ale pouze tu část, která odpovídá obsahu kyselých uhličitanových iontů a sráží se jako vodní kámen.

Kvalita balených vod
Balenou vodu si možná kupujete s pocitem, že je to něco lepšího. Proto Vás asi překvapí, že vyhláška pro balenou vodu je v mnoha ohledech "měkčí" než pro vodu z vodovodu. Předpokládá totiž, že balené vody slouží pouze k občasnému napití, tedy v případech, kdy není k dispozici voda z vodovodu nebo ze studny (např. při povodních).

U balených vod českých výrobců byla prokázána „ne vždy ideální jakost“. Např. Časopis na ochranu spotřebitelů TEST 2/2001, str. 4 – 13, hodnotil 15 balených s+k vod na základě laboratorních nálezů SZÚ Praha. Z tohoto rozsáhlého testu alespoň stručná zmínka pouze o zjištěném obsahu rozpuštěných minerálních látek.

Většina balených s+k vod nesplňuje požadavky ani na minima optimálních koncentrací všech - nebo alespoň těch nejdůležitějších, tj. Ca + Mg - rozpuštěných anorganických látek (minerálů):

ukazatel optimální hodnota v mg/l hodnoty zjištěné v testu, v mg/l
vápník (Ca) 40 - 80 méně než 40 ve 12 vzorcích, tedy v 80% bal. vod
hořčík (Mg) více než 20 méně než 20 v 9 vzorcích, tedy v 60% bal. vod
rozpuštěné l. 200 - 400 méně než 200 v 9 vzorcích, tedy v 60% bal. vod

V roce 2009 byly balené vody testovány znovu, a to s ohledem na jejich nové legislativní rozdělení. Podrobné hodnocení naleznete na stránkách dTestu: www.dtest.cz/clanek-835/test-balenych-vod-a-pitne-vody-z-kohoutku-2009

Z tohoto testu vybíráme některé alarmující závěry:

  • Mezní hodnoty počtu kolonií organotrofních bakterií platí pouze pro výrobek, který byl analyzován v časovém limitu do 12 hodin po naplnění – sleduje se tedy jen čistota zdroje a plnícího procesu. Kolik kolonií je ale v lahvi, která na svého kupce čeká v obchodě (třeba několik měsíců), se nesleduje. Či lépe řečeno – při běžné kontrole se tento ukazatel jakosti ani sledovat nemůže, protože vyhláška Ministerstva zdravotnictví ho neupravuje a kontrolní orgán (Státní zemědělská a potravinářská inspekce) by ho nemohl hodnotit

  • Zatímco vysoké nálezy počtů kolonií při 22°C a 36°C u některých balených vod vůbec nepřekvapily, překvapení naopak vzbudily jejich nulové počty u dvou druhů vod (Rajec a Dobrá voda), tedy u pramenité a přírodní minerální vody, které nesmí mít žádnou úpravu odstraňující nebo usmrcující bakterie. I když v samotném zdroji mohou být počty těchto bakterií velmi nízké, po stočení a určité době skladování je nález bakterií již zcela přirozený. To, že zde u nesycených vod tento nález chybí, budí podezření, že buď je ve vodě nějaká cizorodá toxická látka, která je usmrcuje nebo brání jejich růstu, nebo je před stočením vody používána nějaká nedovolená „antimikrobiální“ úprava.

  • Nepochopitelný „vyhláškový“ paradox: Obsah vápníku a hořčíku (ale i dalších prvků, třeba velice důležitého sodíku, a sloučenin) ve vodě představuje pro spotřebitele důležitý údaj. A právě tady narazíme na nepochopitelný paradox. V době, kdy na každé potravině musí být uvedeno její složení a nově se zavádí i její nutriční značení, kdy moderní předpisy směřují k posílení role spotřebitele a jeho informovanosti, udělala v roce 2006 vyhláška upravující požadavky na označování balených velký krok zpět. Oproti předchozí úpravě nediktuje ani minimální rozsah ukazatelů charakteristického složení minerální a pramenité vody (kromě obsahu oxidu uhličitého) ani povinnost uvádět u přírodních minerálních vod informaci o celkovém obsahu minerálních látek.

  • Vápník a hořčík: Optimálně by měl jeden litr vody obsahovat cca 40–80 mg vápníku a cca 20–30 mg hořčíku; vzájemný poměr celkového příjmu vápníku a hořčíku potravou by měl být cca 2:1; uvedený optimální poměr lze odvozeně vztáhnout i na vodu. Celková tvrdost vody (suma vápníku a hořčíku) by se měla pohybovat mezi cca 2–3,5 mmol/l. Extrémně nízký obsah vápníku a vůbec nejnižší ze všech testovaných vod byl nalezen v Dobré vodě – pouhých 5,6 mg/l.

Balená stolní nebo kojenecká voda není cenově přístupnou náhradou pitné vody pro soustavné pití, vaření a přípravu pokrmů. Prodej a spotřeba balených vod je činnost významně poškozující životní prostředí nadměrnými přepravními nároky a vyhazovanými obaly. Skrytější jsou škody způsobené přepravou balených vod. Každá PET láhev pro jedno použití má za sebou dlouhou cestu kamionem s vlekem vypouštějícím naftové výfukové zplodiny a poškozujícím povrch vozovek. Proti všem očekáváním vzbuzovaným reklamami nemá většina těchto vod ani optimální minerální složení, natož jiné slibované dříve netušené účinky a důsledky.

Vysvětlení některých pojmů v rozboru vody

Víte, co je DH, MH, NMH, KNK4.5, CHSKMn?

vysvetleni-pojmu

DH: doporučená hodnota. Vymezuje dosažení optimální hodnoty daného ukazatele z hlediska biologické hodnoty vody. Nedodržení DH není důvodem k zákazu používání vody, nebo k výzvě o nápravu příslušného ukazatele.

MH: mezná hodnota. Překročením MH ztrácí voda vyhovující jakost v tom ukazateli, jehož hodnota byla překročena. Příslušný hygienický orgán může povolit časově omezenou výjimku používání takové vody pro lidskou spotřebu.

NMH: nejvyšší mezná hodnota. Je striktně platnou obdobou MH. Překročení NMH vylučuje použití vody jako pitné v plném rozsahu.

Při zjišťování bakteriální závadnosti pitných vod se nepátrá po patogenních (choroboplodných) bakteriích, ale po bakteriích nepatogenních. Pro provozní laboratoře by bylo stanovení patogenů nejen drahé a složité, ale i nebezpečné.

Vysvětlení pojmu „voda bakteriálně závadná“, používaného při pozitivním nálezu nepatogenních bakterií: tyto bakterie slouží jako indikátor možného fekálního znečištění a tedy přítomnost patogenních bakterií není zcela vyloučena. Jako bakteriálně závadné jsou označovány i vody, obsahující větší množství nazývaných ve standardu jako počty kolonií při 22°C a dtto při 36°C, dříve označované jako „vodní bakterie” psychrofilní a mesofilní (opět nepatogenní), běžně se vyskytující v přírodních vodách, i v půdě. Výsledky se vyjadřují v KTJ/objem zkoumaného vzorku. Zkratka KTJ (Kolonii Tvořící Jednotka) lze volně dešifrovat jako počet bakterií.

Reakce vody (pH): MH 6,5 – 9,5. Jedná se o číselné vyjádření kyselosti (0 – 7) či zásaditosti (7 – 14) vody. Extrémní hodnoty pH mají vliv na některé kontaminanty. Souvisí s hodnotou KNK4.5. Za běžných okolností nemá ani při nedodržení normy o desetiny pH zdravotní vliv.

Rozpuštěné látky (RL): Limit: max. 1 000 mg/l, za optimální stav se považuje koncentrace kolem 500 mg/l.

Konduktivita (elektrická vodivost, κ – čti: kapa): MH max. 125 mS/m (milisiemens na metr). Vodivost je ukazatel, nahrazující RL. Hodnota vodivosti je totiž přímo úměrná koncentraci rozpuštěných iontů a plynů. Měřením konduktivity je tedy odhadována mineralizace vody.

Amonné ionty (NH4+): MH 0,5 mg/l. V případě, že pH vody je v obvyklém rozmezí (6,5 – 9,5), nejedná se o ukazatel zdravotního významu (bylo by možno tolerovat až 30 mg/l). Spolu s dusičnany (NO3) a dusitany (NO2) se NH4+ zúčastňuje v přírodě na koloběhu dusíku.

Chloridy (Cl): MH 100 mg/l. Je–li zvýšený obsah Cl ovlivněn geologickým podložím, je hyg. orgánem tolerováno až 250 mg/l. Běžná součást přírodních vod.

Sírany (SO42–): MH 250 mg/l. Vyšší koncentrace SO42– a zároveň hořčíku (Mg2+) působí průjmově. Jinak z hlediska ovlivnění zdraví jsou sírany nezajímavou běžnou makrosoučástí přírodních vod. Zřetelný je vliv SO42– na snižování kapacity vodních filtrů, určených k odstraňování dusičnanů z pitných vod. Proto je hodnota koncentrace SO42– potřebným ukazatelem pro určení kapacity denitratačního filtru. Z technického hlediska je důležitá “síranová agresivita“, v extrémech vedoucí až k rozpadu betonových základů staveb.

Chemická spotřeba kyslíku manganistanem (CHSKMn): MH: max. 3 mg/l. Slouží k nespecifickému celkovému stanovení blíže neurčených organických látek ve vodě. Chemie pitné vody nezná organické látky, které by byly lidskému zdraví prospěšné. Pitné vody nejlepší kvality mají CHSKMn menší než 1 mg/l. Pozn.: Dvojmocné železo se při stanovení CHSK oxiduje spolu s organickými látkami na trojmocné a zkresluje toto stanovení stejně, jako jiné anorganické látky.Ty je proto nutné před stanovením CHSK odstranit.

Kyselinová neutralizační kapacita do pH = 4,5 (KNK4.5): V současném standardu již neuváděná hodnota, součást vápeno–uhličitanové rovnováhy. Ukazatel ovlivňuje chuť vody, jinak nemá zvláštní zdravotní význam. Je však důležitý pro vodárenské technology při výpočtech a odhadech korozivních pochodů, pufrovací schopnosti vody, koagulace a čiření a řadu dalších úpravárenských procesů.

Přednosti Dionely

Všechny typy Dionely (kromě Dionely FTK3, která cíleně snižuje hodnoty vápníku a hořčíku u tvrdé vody) zachovávají přírodní minerální složení vody.

vodni-filtry

Jejich specifické zatížení (je dáno poměrem průtoku a objemu filtračních hmot) je velmi nízké, což přispívá ke kvalitě upravené vody. Zhruba platí, že 1 litru filtračních hmot odpovídá průtok 1 litr za minutu. Pak mají hmoty dostatek času kvalitně vodu upravit.

Filtry Dionela používají „sendvičové“ uspořádání filtračních hmot, tj. aktivní uhlí je umístěno před i za iontoměničem, popř. jinou speciální hmotou, kterou chrání, a není tedy
nutno pořizovat více filtračních nádob.

Při požadavku vyšší kapacity nebo průtoku lze zařadit 2 až 3 Dionely do série za výhodnou cenu.

Vypotřebovanou filtrační vložku lze regenerovat nebo i zaměnit za regenerovanou vložku jiného typu.

Všechna připojení Dionely na linku i pod ní zaručují, že filtr není trvale pod tlakem, což přispívá k bezpečnosti jeho provozu.

Používáme ty nejkvalitnější filtrační hmoty.

Chováme se ekologicky

Narozdíl od dovážených filtrů nemusíte vypotřebované filtrační vložky vyhazovat, přebíráme je k regeneraci. Za vypotřebovanou vložku dostanete ihned vložku regenerovanou za zlomek pořizovací ceny filtru. Vzhledem k tomu, že i nový filtr nabízíme za rozumnou cenu, je provoz Dionel cenově velmi výhodný. Za litr upravené vody zaplatíte 0,04 až 0,55 Kč podle typu a množství kontaminantů, které je třeba z vody odstranit. Ušetříte za nákup balené vody, nemusíte se s ní tahat, a omezíte spotřebu plastů v domácnosti.

Ovládací prvky výpisu

4 položek celkem