Balená voda

Výpis článků

5 důvodů, proč nekupovat balenou vodu

  • Finance: Balená voda je oproti vodě z Dionely 2,5 až 18krát dražší
  • Kvalita: Balené vody obsahují často velmi malé množství minerálů, které navíc nemusí na popisce uvádět, nadlimitní množství psychrofilních a mezofilních bakterií nebo naopak jejich nulové hodnoty, což naznačuje nedovolenou antimikrobiální úpravu
  • Komfort: Rodina nanosí ročně domů téměř 2 tuny zboží
  • Zdraví: Při špatném skladování (na slunci) se může bisfenol A (BPA), který je v plastu lahví obsažen, uvolňovat do vody. BPA patří do skupiny endogenních disruptorů, způsobuje hormonální nerovnováhu a další zdravotní potíže (rakovina, snížená plodnost, neurologické problémy)
  • Ekologie: Každý den se prodá více než 1,3 miliardy plastových lahví, průměrná rodina tedy do odpadu vyhodí ročně více než 1 500 PET lahví, recykluje se zhruba jen 54 %, zbytek hyzdí planetu a při svém rozkladu uvolňuje škodlivé látky do půdy a vody. Tím se dostávají kontaminanty do oběhu, tedy i do živých organismů včetně člověka. Přepravou balených vod se do ovzduší dostává obrovské množství exhalací.

Kvalita balených vod
Balenou vodu si možná kupujete s pocitem, že je to něco lepšího. Proto Vás asi překvapí, že vyhláška pro balenou vodu je v mnoha ohledech "měkčí" než pro vodu z vodovodu. Předpokládá totiž, že balené vody slouží pouze k občasnému napití, tedy v případech, kdy není k dispozici voda z vodovodu nebo ze studny (např. při povodních).

U balených vod českých výrobců byla prokázána „ne vždy ideální jakost“. Např. Časopis na ochranu spotřebitelů TEST 2/2001, str. 4 – 13, hodnotil 15 balených s+k vod na základě laboratorních nálezů SZÚ Praha. Z tohoto rozsáhlého testu alespoň stručná zmínka pouze o zjištěném obsahu rozpuštěných minerálních látek.

Většina balených s+k vod nesplňuje požadavky ani na minima optimálních koncentrací všech - nebo alespoň těch nejdůležitějších, tj. Ca + Mg - rozpuštěných anorganických látek (minerálů):

ukazatel optimální hodnota v mg/l hodnoty zjištěné v testu, v mg/l
vápník (Ca) 40 - 80 méně než 40 ve 12 vzorcích, tedy v 80% bal. vod
hořčík (Mg) více než 20 méně než 20 v 9 vzorcích, tedy v 60% bal. vod
rozpuštěné l. 200 - 400 méně než 200 v 9 vzorcích, tedy v 60% bal. vod

V roce 2009 byly balené vody testovány znovu, a to s ohledem na jejich nové legislativní rozdělení. Podrobné hodnocení naleznete na stránkách dTestu: www.dtest.cz/clanek-835/test-balenych-vod-a-pitne-vody-z-kohoutku-2009

Z tohoto testu vybíráme některé alarmující závěry:

  • Mezní hodnoty počtu kolonií organotrofních bakterií platí pouze pro výrobek, který byl analyzován v časovém limitu do 12 hodin po naplnění – sleduje se tedy jen čistota zdroje a plnícího procesu. Kolik kolonií je ale v lahvi, která na svého kupce čeká v obchodě (třeba několik měsíců), se nesleduje. Či lépe řečeno – při běžné kontrole se tento ukazatel jakosti ani sledovat nemůže, protože vyhláška Ministerstva zdravotnictví ho neupravuje a kontrolní orgán (Státní zemědělská a potravinářská inspekce) by ho nemohl hodnotit

  • Zatímco vysoké nálezy počtů kolonií při 22°C a 36°C u některých balených vod vůbec nepřekvapily, překvapení naopak vzbudily jejich nulové počty u dvou druhů vod (Rajec a Dobrá voda), tedy u pramenité a přírodní minerální vody, které nesmí mít žádnou úpravu odstraňující nebo usmrcující bakterie. I když v samotném zdroji mohou být počty těchto bakterií velmi nízké, po stočení a určité době skladování je nález bakterií již zcela přirozený. To, že zde u nesycených vod tento nález chybí, budí podezření, že buď je ve vodě nějaká cizorodá toxická látka, která je usmrcuje nebo brání jejich růstu, nebo je před stočením vody používána nějaká nedovolená „antimikrobiální“ úprava.

  • Nepochopitelný „vyhláškový“ paradox: Obsah vápníku a hořčíku (ale i dalších prvků, třeba velice důležitého sodíku, a sloučenin) ve vodě představuje pro spotřebitele důležitý údaj. A právě tady narazíme na nepochopitelný paradox. V době, kdy na každé potravině musí být uvedeno její složení a nově se zavádí i její nutriční značení, kdy moderní předpisy směřují k posílení role spotřebitele a jeho informovanosti, udělala v roce 2006 vyhláška upravující požadavky na označování balených velký krok zpět. Oproti předchozí úpravě nediktuje ani minimální rozsah ukazatelů charakteristického složení minerální a pramenité vody (kromě obsahu oxidu uhličitého) ani povinnost uvádět u přírodních minerálních vod informaci o celkovém obsahu minerálních látek.

  • Vápník a hořčík: Optimálně by měl jeden litr vody obsahovat cca 40–80 mg vápníku a cca 20–30 mg hořčíku; vzájemný poměr celkového příjmu vápníku a hořčíku potravou by měl být cca 2:1; uvedený optimální poměr lze odvozeně vztáhnout i na vodu. Celková tvrdost vody (suma vápníku a hořčíku) by se měla pohybovat mezi cca 2–3,5 mmol/l. Extrémně nízký obsah vápníku a vůbec nejnižší ze všech testovaných vod byl nalezen v Dobré vodě – pouhých 5,6 mg/l.

Balená stolní nebo kojenecká voda není cenově přístupnou náhradou pitné vody pro soustavné pití, vaření a přípravu pokrmů. Prodej a spotřeba balených vod je činnost významně poškozující životní prostředí nadměrnými přepravními nároky a vyhazovanými obaly. Skrytější jsou škody způsobené přepravou balených vod. Každá PET láhev pro jedno použití má za sebou dlouhou cestu kamionem s vlekem vypouštějícím naftové výfukové zplodiny a poškozujícím povrch vozovek. Proti všem očekáváním vzbuzovaným reklamami nemá většina těchto vod ani optimální minerální složení, natož jiné slibované dříve netušené účinky a důsledky.

Cenové porovnání filtrované vody s balenou

Při uvažování o koupi vodního filtru pitné vody musí přijít i otázka, zda se taková koupě vyplatí a jaká je návratnost této investice. V našich modelových příkladech níže porovnáváme jak levnou ekonomickou variantu, jejíž předností je nízká počáteční investice, tak dražší variantu filtrující arsen s luxusním přepínačem. Už dopředu můžeme prozradit, že v uvažovaném horizontu 12 let se koupě filtru oproti kupování balené vody několikanásobně vyplatí. Používáním filtrů Dionela totiž můžete získat kvalitní pitnou vodu s cenou 0,05 až 0,85 Kč za litr. Počítejte s námi.

Filtrovaná voda

Náklady na samotný filtr, přepínač a regenerace filtračních vložek za 12 let jsou následující:

Dionela FAM1 + přepínač P2 + 5 x regenrace = 9430,- Kč

Při požadavku odstranění arsenu nebo jiných těžkých kovů pak náklady na filtr s luxusním přepínačem a regeneracemi vypadají takto:

Dionela FAS4 + přepínač P7ak + 11x regenerace = 20300,- Kč

Ročně tedy vycházejí náklady na filtrování vody v prvním případě na 9 430 / 12 = 786 Kč, denně 786 / 365 = 2,15 Kč při spotřebě až 52 litrů.

V druhém případě jsou náklady na filtrování vody na 20 300 / 12 = 1 692 Kč, denně 1 692 / 365 = 4,64 Kč při spotřebě až 27 litrů.

K tomu v případě použití vodovodu musíme připočítat cenu vodného a stočného, která se většinou pohybuje v rozmezí 0,06 až 0,10 Kč / litr. V případě vody z vlastní studny jsou náklady na pitnou vodu téměř rovny výše uvedenému, pokud zanedbáme náklady na provoz a servis čerpadla.

Spotřeba průměrné rodiny

Průměrná potřeba pitné vody přímé spotřeby se udává na 2 až 3 litry na osobu a den, uvažujme 2,5 l / osobu · den. Vzhledem k tomu, že náš „průměrný občan“ se v pracovním dnu ve své domácnosti zdržuje jen ráno a po práci, předpokládejme, že „svoji“ vodu bude požívat jen ze 66%: 2,5 x 0,66 = 1,65 l / osobu a pracovní den.

Dále: odečtěme polovinu víkendů a dovolenou. Takto redukovaný rok má 288 dní.

Z těchto předpokladů pak vycházejí tyto spotřeby vody:
1,65 x 288 = 475 l / osobu a rok, přepočteno na 4-člennou rodinu 1 900 l / rok.

Porovnání s balenou vodou

Při uvažované spotřebě čtyřčlenné rodiny jsou tedy celkové náklady na filtrovanou vodu při napojení na vodovod navýšeny zhruba o 2 280 Kč (při ceně vodného a stočného 0.1 Kč / l). V případě odesílání filtračních vložek na regeneraci poštou pak za dopravu každé regenerace zákazník zaplatí kolem 200 Kč. V prvním případě je to tedy celkem 1 000 Kč, v druhém pak 2 200 Kč.

Celkově se nám tedy pro modelové příklady náklady na filtrovanou vodu za 12 let vyšplhaly na 12 710 Kč pro první příklad, respektive 24 780 Kč pro příklad druhý.

Rodinné náklady na stolní + kojenecké (s+k) balené vody čtyřčlenné české rodiny ke krytí potřeby pitné vody: 3,90 až 14,90 Kč za PET láhev balené vody o objemu 1,5 l, tj. 2,60 až 9,90 Kč za 1 litr balené vody. Celkové náklady na balenou vodu jsou tedy 412 až 1 568 Kč/měsíc, 4 940 až 18 810 Kč/rok, za 12 let 59 000-225 000 Kč.

Celkové náklady filtrů Dionela a balených vod

Zároveň je třeba uvažovat, že

  • rodina nanosí ročně domů téměř 2 tuny zboží, za 12 let tedy 24 tun
  • kvalita balených vod je vždy nejistá v závislosti na kvalitě zdroje, ale i jejím skladování
  • do odpadu vyhodí více než 15 000 PET lahví, recykluje se zhruba jen 54 %

Závěr

Na závěr tedy můžeme shrnout, že "dionelovaná" voda je ve srovnání s vodou balenou zhruba 2,5 až 18krát levnější, ekologičtější i kvalitnější.

Ovládací prvky výpisu

3 položek celkem